Vypadá to dodnes velice nebezpečně, takto zblízka obdivovat po kolejích se řítící hřmotný kouřící kolos. Ve skutečnosti ale Saudek před čtyřiatřiceti lety pořídil dokument, na kterém dnes místo vlaku obdivujeme spíše ty staré dobré bezpečné železniční šraňky.

Kde je jim konec? Proč se už nestahují, když má přijet vlak, proč jsou přejezdy nechráněné, respektive opatřené pochybnou elektronikou, ze které se co chvíli krade měď? Už dávno před tím, než Saudek koloroval tu romantickou fotografii, se vědělo, že na přechodech přes koleje je nebezpečno. Stažené šraňky upozorňovaly na nebezpečí už koňské povozy.

Když se pak na silnici objevil automobil, šel před ním pro jistotu muž s červeným praporkem. Jenomže i ten se bohužel někde v minulosti ztratil. Není pak divu, že se u nás na nechráněných přejezdech bourá jako na běžícím páse. Jde o bitvu, ve které nemůžeme vyhrát a je s podivem, že nikdo nevelí k ústupu.

Je přitom mnoho možností elegantní kapitulace: Můžeme se vrátit k těm závorám, které bude noblesně spouštět a zvedat zaměstnanec železnice. Před automobily, které se beztak už jenom líně posunují v kolonách, se může vrátit zmíněný užitečný muž s výstražným červeným praporkem. Také se ale můžeme vrátit ke koňským povozům, neboť kůň je určitě mnohem inteligentnějším účastníkem dopravy než člověk. A kdyby snad toto všechno selhalo, stále je možné úplně zpomalit, vrátit se na stromy a zkusit to znovu, lépe.