Protože se ale Michalu Kocábovi, nominovanému zelenými, z vlády nechce, bude muset strana zelených kvůli němu ve vládě zůstat. Anebo říct, že už s Kocábem nemá nic společného a že sedí ve většinové vládě ČSSD a ODS sám za sebe.

Prohlášení ministra pro lidská práva, že by nechtěl svým odchodem destabilizovat politické poměry, je nesmysl. Od jeho ministrování ani od účasti zelených na vládě se totiž stabilita politických poměrů určitě neodvíjí. Stabilita poměrů je dána blížícími se volbami, před kterými nemají ODS a ČSSD důvod vyslovit své společné velkokoaliční vládě nedůvěru. Jiná věc je, že tyto strany budou premiéra Fischera při každé příležitosti demonstrativně peskovat a dusit, neboť nepotřebují, aby byl populární a zbytečně voličům zacláněl ve výhledu na skutečné politické hvězdy.

Že panu Kocábovi leží na srdci stabilita politických poměrů v zemi, je těžko uvěřitelné. Není tomu totiž tak dávno, co premiérovi svou demisi nabízel sám, když vyšlo najevo, že si coby ministr začal se svou mluvčí. Nikoho tehdy nenapadlo, že by tím románkem ohrozil stabilitu politických poměrů, anebo že by rezignací ublížil vládě. Věrohodnější by možná bylo, kdyby Michal Kocáb poslal zelené do háje s vysvětlením, že má na ministerstvu rozdělanou nějakou práci ohledně lidských práv. A že ji chce dodělat, protože příště už se do politiky nejspíše nedostane. To bychom mu uvěřili. A také bychom mu uvěřili, kdyby řekl, že ho baví ministrování a tuhle hračku mu nějaký Liška nevezme a basta!