Když nakonec po týden trvajícím boji slavně zvítězila, místo bujarých oslav se rozhostilo mediální ticho. Reformy ještě ani nezačaly a už je jasné, že občany čeká zdražení všude, kam se podívají, aniž by to prospělo státní pokladně. Reforma naopak ještě prohloubí státní dluh, neboť náklady na realizaci reforem prý kvůli krizi není z čeho zaplatit. Není tedy zřejmé, na co by vlastně vládní koalice mohla připíjet.

Takovémuto vítězství, kdy utrpěné ztráty zastiňují dosažený úspěch se říká vítězství Pyrrhovo. Většinou potkává ty, kteří neumějí počítat, anebo jim chybí elementární předvídavost. V politice ho dosahují zaslepení ideologičtí fanatici, jedinci chorobně ješitní či pyšní a v našem případě také naivky co sedají na lep různým lobbyistům. Katastrofální vítězství utrpěla vládní koalice nikoli tím, že zametla s opozicí. To patří k politickému boji a nestojí to za řeč. Mrzutost je v tom, že vládní koalice slavně porazila občany, včetně svých voličů, kterým vděčí za politická koryta.

Prosazením reformních zákonů se náš život nezlepší, nezpříjemní ani nezjednoduší. O to ovšem politikům ani nešlo. Svému mandátu rozumějí tak, že si je platíme, aby nás oškubávali, poškozovali a šikanovali. Někdo to přece dělat musí! Politikům to asi nebude úplně příjemné, ale nakonec se vždy obětují, a vyjdou vstříc lidové potřebě fackovacích panáků. Škodí nám, abychom si mohli zanadávat v hospodě. Jiný smysl než občana popudit, naštvat a znechutit reformní tažení nemá. Je to jak má být?