Především Jižní Korea a Japonsko jsou ve střehu, neboť na dostřel od nevyzpytatelného režimu. Svět jaderné pokusy odsuzuje, experti ale soudí, že vážnější nebezpečí zatím z této strany nehrozí. To mimochodem tvrdí i Severní Korea. Údajně se posilováním nukleární síly brání imperialistům a jejich stoupencům usilujícím o zničení Severní Koreje.

U totalitních režimů a diktatur je těžké hledat logiku. Ta je zcela ve stínu ideologie. Bylo by například zajímavé se Severokorejců zeptat, proč by podle nich měl někdo zájem je zničit. Dokud nezačnou střílet na sousedy, svět se omezí na nějaké sankce a místo humanitární pomoci se k nim otočí zády. Kapitalista nemá zapotřebí korejské komunisty zničit, neboť z toho není žádný zisk. Režimy, jako je tento, se ve skutečnosti vydržováním obrovských armád brání míru. Diktátoři správně cítí, že si nemohou dovolit otevřené, přátelské vztahy s okolním světem, protože mír je trojským koněm byznysu.

Severní Korea je pro byznysmeny zajímavá coby nenasycený trh. Je obchodní příležitostí. Místem, kam mohou expandovat automobilky, fast-foody a obchodní řetězce. Před těmi a také před televizními seriály či turistickým průmyslem se vůdce Kim snaží ochránit svůj lid jaderným zbrojením. Svádí těžký a nejspíše marný boj s coca-colou a pikantními smaženými křidélky. Každý další den, kdy Severní Korea může v mezinárodní izolaci snít svůj komunistický sen, je malý zázrak. Recept je stále stejný: imperialistům s jejich tlustými peněženkami lze čelit jedině nevědomostí, nesvobodou a nouzí. To my už nepochopíme.