Realistovi ale musí být jasné, že výměna několika jednotlivců v čele mocných fotbalových svazů neochrání fotbal před pokušením funkcionářů přiživit se na fotbalovém míči, který magnetizuje lidi na celé planetě.

Pro fotbal je štěstím, že jeho popularitu garantují fotbalisté, nikoli funkcionáři. Když Michel Platiny běhal po hřišti, byl tou nejlepší reklamou na fotbal a byla radost ho sledovat. Jenže to, že si někdo rozumí s míčem, bohužel ještě neznamená, že mu i po ukončení hráčské kariéry zůstane smysl pro fair play a že jednou nebude na prodej za dva milióny franků. Z toho, co víme o Platiniho odměně za poradenství pro Blattera, vyplacené bez dokladů po deseti letech, je pravděpodobné, že Platiny jako funkcionář dohrál a jeho manažerské úspěchy a zásluhy na tom sotva co změní.

Co fotbal v očích veřejnosti nepochybně ohrožuje, je korumpování samotných hráčů. Pokud se tito domluví na výsledku, nesledujeme soutěž, nýbrž divadlo sehrané podvodníky a to je těžko odpustitelnou urážkou diváků. Pokud selžou funkcionáři, bývá to spíše trapas, než fotbalová tragédie. Od funkcionářů se nečekají góly, sprinty ani přesné přihrávky. Úplatný funkcionář neohrožuje samotnou hru, ohrožuje fotbalový byznys, tedy soutěž hospodářskou. Blattera a Platiniho fotbal nepochybně přežije.