Mnozí mají za to, že právě pohyby investičního kapitálu tam, kde politici vytvoří nejlepší podmínky pro jejich zisk, rozhodují o štěstí lidu. Naznačuje se nám, že prominentní nadnárodní investoři jsou tím spokojenější, čím větší cítí u politiků ochotu zreformovat domorodce. A protože právě takováto ochotná vláda se u nás podle investorů poroučí, jsou prý tito vpokušení hodit Česko do jednoho pytle sbankrotujícím Východem…

Má nás to ale děsit? Vždyť především ti obletovaní investoři, co řídí od počítačů zeměkouli, jsou obětí krize, kterou způsobili. Svět potřebuje spíše politiky, kteří se investorům vzájmu svých voličů postaví čelem, než politiky, co nás investorům servilně servírují. Přitom se mimochodem dávno nejedná o tradiční pravolevé dilema. Nebýt krize, šli by nadále investorům na ruku jak konzervativci, tak socialisté. A je zajímavé, jak teď vkrizi bouří náš Topolánek proti Obamovým balíkům coby cestě do pekel. Ty balíky se totiž vesměs doručují právě kritizovaným investorům, aby za peníze daňových poplatníků napravili škody, které poplatníkům dosud způsobovali.

Věřit, že recept proti krizi vymyslí její původci, je naivní. Už jde totiž především o krizi hodnot, a na to jsou účetní, kteří ovládli politiku, krátcí. Tím pádem nemá smysl tvrdit, že u nás vláda padla vnevhodnou chvíli. Naopak. O hodnotové krizi se bude podnětněji diskutovat v politickékrizi. Pro politiky totiž bude před volbami obtížnější kašlat na lidi.