Tak je tomu nepochybně i s novelou, kterou má dnes projednávat v závěrečném čtení poslanecká sněmovna. Poté, co si rozpočtový výbor sněmovny osvojil pozměňovací návrhy, které znemožňují obcím zakázat některé druhy automatů a her, hlasitě o sobě dávají vědět starostové. Těm si totiž na hazard, provázený hlukem, zlodějnou, drogami či prostitucí chodí stěžovat občané. A rodiče závislých gemblerů.

Výsledkem značného mediálního zájmu nejspíše nebude schválení novely v původním znění, tedy bez úprav, které prosadili loterijní lobbysté. Pravděpodobnější je, že poslanci o zákoně s odůvodněním, že je sporný, raději nebudou hlasovat. Tím pádem by zůstal v platnosti současný špatný stav, kvůli kterému vznikly v parlamentu hned čtyři návrhy na nápravu. Důležité je uvědomit si, že péče politiků o regulaci hazardu je ve většině případů pouze hraná. Podobně jako když předstírají, že se stydí za svá privilegia a kontroverzní benefity. Ve skutečnosti politici z hazardu a jiných neřestí a nešvarů profitují. Jinak by přece nepodporovali korupci, reklamu, lichvu a další lupárny, co lidem ztrpčují život.

Není důležité, co zákonodárci vyprávějí. Podstatné jsou jenom jejich činy, tedy zákony, které přijmou či nepřijmou. Jde o to, jak hlasují, pod co se většina z nich podepíše. Čertovo kopýtko u loterijního zákona je v tom, že dohled nad hazardem je naivně svěřen ministerstvu financí. Jakým asi může být kozel zahradníkem?!