V čem se výzkumníci shodují, je mizérie stran opozičních, kterým chybí jak voliči, tak koaliční potenciál. Podle STEM současná koalice posiluje, a Babiš se Sobotkou jsou jedinými politiky, kteří se těší nadpoloviční důvěře občanů. Mráčkem na koaličním nebi je pouze mírný pokles důvěry ve vládu.

O preference stran se občan obecně zajímá proto, že jsou zprávou o stavu společnosti. Preference by měly ukazovat, se kterou stranou a se kterými politiky se občané ztotožňují více a se kterými méně, tedy například zda veřejnost tíhne spíše doprava anebo doleva. Paradoxem dneška ale je, že volební preference funkci zrcadla ztratily. Zatímco veřejné mínění se vlivem migrační krize zachvacující Evropu radikalizuje, politici dělají mrtvé brouky. Tím že nezaujímají zřetelné postoje, není možné se s nimi ztotožňovat.

Prefrence pro strany, které nejsou ani ryba ani rak o společenských trendech neříkají nic. Politici jsou neuchopitelní, úzkostlivě se snaží neříct něco, co by je poškodilo. To ale samo o sobě nebude stačit. Andrej Babiš a Bohuslav Sobotka mají na výběr, zda akceptovat hlas lidu, jít s proudem, nejlépe v jeho čele, anebo zda se veřejnému mínění postavit. Nedělat nic, znamená čekat, až si za lídra do nepohody veřejnost najde někoho jiného.