Náš nový evropský prezident slíbil, že se doučí angličtinu, prohlásil, že neexistuje inteligentní alternativa k EU, že do EU patří Británie a že na Ukrajině je třeba dosáhnout mír, což se chápe jako demonstrace umírněného postoje. Donald Tusk bude v pořadí druhým evropským prezidentem, přičemž o jeho předchůdci prakticky nebylo slyšet. A nic nenasvědčuje tomu, že by se Tusk na rozdíl od Belgičana Van Rompuye mohl stát významným evropským lídrem. Realita je taková, že Evropa bude i v budoucnu hovořit mnoha hlasy, nikoli hlasem společným a prezidenta bude využívat pouze k moderaci vrcholných schůzek a občasné reprezentaci.

Obecně se stále opakuje, že evropská politika je těžkopádná, dobrat se nějakého společného rozhodnutí že je nesmírně komplikované a Evropa že je proto odsouzena hrát v globální politice druhé housle. Polehčující okolností pro Evropu ovšem je, že díky nejednotnosti národních států neučinila řadu rozhodnutí, která by se časem ukázala jako zbytečná, zbrklá či vysloveně chybná. Výsledkem nijaké evropské politiky, nad kterou kdekdo ohrnuje nos, jsou dlouhá desetiletí prožitá v míru. A protože mír je v dnešních časech vzácné zboží, není důvod, aby EU měnila vítězící tým či přepřahala do kopce.