Ke statistice pak ústav přidal i komentář, že to je dobře a že za to vděčíme poplatkům. Prý se jedná o trend, kdy spotřeba jde do náročnější a kvalitnější léčby. A prý kvůli poplatkům si pojišťovny mohou dovolit moderní léčbu na evropské úrovni. Už jenom zbývalo spiklenecky špitnout, jak je to v té reklamě na předraženou kosmetiku: „Vy za to stojíte!“

Není tomu tak dávno, co jsme slyšeli skandální informaci, jak jsou u nás léky ve srovnání se zahraničím bezdůvodně předražené. Tím pádem máme právo na podezření, že to osmiprocentní zvýšení nenastalo díky poplatkům, nýbrž poplatkům navzdory. K úsporám v systému nepomohla ani šetrnost sociálně slabších spoluobčanů (kteří jsou mimochodem reformátorům našeho zdravotního systému pro smích, když počítají položky na receptu). Líčit růst výdajů jako zkvalitnění péče je docela vtipný pokus jak zamaskovat situaci, kdy se prostě více platí za méně péče a ještě při tom pojišťovny nebývale „šetří“, jak jsme se také nedávno dověděli pro změnu od znechucených doktorů.

Dále pak slyšíme, že do statistiky spotřebovaných léků se připletly i pseudoefedrinové „polotovary“ na výrobu pervitinu. Jestliže státní ústav oznamuje, že od roku 2004 stoupl prodej těchto polotovarů o 50 procent, vlastně nám tím říká, že to politikům, kteří spravují věci veřejné, nevadí. Výrobcům léčiv zneužitých na výrobu drog peníze nesmrdí. A nesmrdí, zdá se, ani úředníkům a politikům, kteří ten drogový byznys v zájmu farmaceutických firem kryjí.