Pokud se ale nyní prokáže, že ministerstvo financí nezákonně povolilo 70.000 z celkem 120.000 hazardních přístrojů, bude to vlastně skvělá zpráva! V rámci navození zákonného stavu se těch 70.000 nezákonně povolených automatů může okamžitě slavnostně odpojit.

Tomu se samozřejmě budou bránit provozovatelé hazardu, kteří už nyní slibují zažalovat v arbitrážích stát o zmařené investice a ušlé zisky. Podle hesla, že nejlepší obranou je útok, bychom měli politiky donutit, aby hazard postavili mimo zákon. Hazard je prokazatelně špatná věc a výmluvy, že boj proti špatnostem je marný, je třeba odmítnout. Že špatnost nelze zcela a provždy vymýtit přece neznamená, že se s ní smíříme! Když je řeč o regulaci hazardu, platí heslo, že nejlepší prevencí je represe. Dá se očekávat, že po zákazu automatů vzniknou černé herny, ale to je přece v pořádku. Automaty v nich zabavené půjdou rovnou do šrotu a provozovatelé černých heren do tepláků.

O hazardu se mluví dlouho, ale zatím stále málo. A hlavně se proti němu sice mluví, ale nic konkrétně nedělá. Zcela například chybí běžná praxe, kdy naštvaný občan, znechucený nečinností zákonodárců vezme právo do vlastních rukou. Někdo se hazardu postavit musí, a pokud nepřijdou zákonodárci s paragrafy, může být, že dotčení občané přijdou s kladivy. Otázka, kterou máme denně na talíři, zní: Komu patří svět? Těm špatným a nejhorším? To snad ne!