Ta je navzdory technickému pokroku závislostí absolutní, nic se na tom nemění už od pravěku. I když něco přece. S dosaženým pohodlím přichází pýcha a slábnou sebezáchovné instinkty. Jsme tím zranitelnější, čím více si na přírodu věříme.

Že praskají koleje, mrzne arktická nafta a také každý den několik lidí, sledujeme pouze periferním zrakem. Na mraze nás vlastně zajímá pouze to, kdy skončí. O hodnotách na teploměru neumíme diskutovat. Natož s takovou vášní, jaké se těší třeba debata o poslední akci počítačových anonymů, co okradli ODS o seznam členů i s adresami. Paralely by se přitom našly. Podle některých politických komentátorů jsou počítačoví piráti teroristé, co berou za rukojmí nevinné straníky. O přírodě bychom rovněž mohli říct, že nás mrazem terorizuje, nečiní rozdíly mezi dobrými a špatnými a všem nám arogantně vnucuje čepice a rukavice!

Počasí je nevyzpytatelné, ale také předvídatelné. Je mrzuté, nikoli ovšem nepochopitelné, když je v zimě zima. Jde o úhel pohledu. Navíc máme chaos v pojmech: kvůli globálnímu oteplování abychom začali s tréninkem na dobu ledovou. A ujasnili si, zda jsme objektem či subjektem klimatického zmatku, pokud tedy to, co nás na chování přírody rozčiluje, není normální. I z mrazu je užitek podle principu, co člověka nezabije, to ho posílí. Nic není ztracené. Jak píše paní Klára na www conovehonakopci: „Je taková zima, že jediné, co můžeme dělat je těšit se na jaro :-).“ Což mimochodem vůbec není špatný program.