Podstatou korupce je, že se nabízením, požadováním anebo přijetím úplatku obcházejí pravidla. Ať už se jedná o zákony, anebo o zvyky a tradice, uplácející s uplaceným se vědomě vylučují ze společenství lidí řádných, poctivých či slušných. Zkorumpované prostředí je prostředím neférovým. Korupce křiví jak ekonomické vztahy, tak lidské charaktery. Brát úplatek je odporné a dávat ho je ubohé. Korupčníci to vědí, i když se vymlouvají na zkaženost světa, ve kterém být poctivým a slušným by představovalo citelný handicap. Co je ale za výhodu být nepoctivým a neslušným?

Určitě bude nějaká souvislost mezi drobnou korupcí a korupcí velkou, systémovou, kterou zde zavedly a kryjí politické strany, i když naoko se tváří, že s korupcí bojují. Pokud se občané vzájemně korumpují stokorunami či tisícikorunou, může jim to při pohledu na milionovou korupci politiků, jejich kmotrů a spřízněných byznysmenů připadat jako počínání vcelku okrajové, zanedbatelné a omluvitelné. Jenomže škoda, kterou utrpí člověk na duši je stejná při jakémkoli úplatku. To, že korupci nelze vymýtit určitě neznamená, že se s ní má člověk smířit. Co je třeba pro vlastní svědomí dělat z principu, bez ohledu na to co činí druzí, je nedávat a nebrat.