Novinářům nezbývá, než se nad sebou zamyslet, což se ostatně i děje: Studie zaznamenala skepsi novinářů ohledně současného směřování zpravodajských médií. Novináři ovšem mají rovněž právo cítit se lehce ukřivděni. Ze záliby v bulváru a z úplatnosti určitě nelze usvědčit většinu. Navíc se zdá, že publikum na médiích kritizuje i to, co poptává, třeba mixování zpráv se zábavou.

Podobně jako my, novináři, mohou být ukřivděni fotbalisté Paris St. Germain, kteří sice v odvetě proti Barceloně svou hrou neoslnili, ale na prohře hokejovým výsledkem 6:1 se určitě podepsal i rozhodčí. Po domácím debaklu Arsenalu s Bayernem 1:5 se rovněž kvůli rozhodčímu ukřivděně tvářil Arsen Wenger.

Do třetice si pak zkusme představit, jakou křivdu asi pociťují špioni v CIA. Jakmile se provalilo, že si bez ohledu na zákony pořizují informace o čemkoli a od kohokoli a navíc svedou předstírat, že jsou někým, na koho pak špehování svedou, hledí na ně přes prsty stejní lidé, kteří jim vyčítají neschopnost, když se k informacím nedostanou. Zlobit se na špiona že je špion je demokratický luxus. Je to ale podobné, jako pokřikování na ruského hackera: Stůj, nebo se netrefím! Špionovi, na kterého se ví, že slídí, se nevěří. Tak to chodí.

Včerejší komentář: Den Ivana Hoffmana: Práce bude