Hlavně jsou ale ty stromy pěkné, takže normální řidič ubere plynu, aby se tou nádherou kochal. Potíž pravda může být s nenormálními řidiči, co ve stromořadích závodí, těm se ale přece nebudeme přizpůsobovat! Je-li někdo nenormální, stejně se zabije. Na místě, kde kvůli němu vykácíme alej, navíc přidá plyn a srazí se s někým z nás v protisměru.

Stromy kolem silnic je třeba průběžně sázet. Nejen proto, že tam vždy byly. Stejně důležitá je výsadba s ohledem na příští generace. Auta v budoucnu budou nepochybně vybavena „vychytávkami“, co ohlídají problematický lidský faktor. Nedovolí člověku havarovat. Senzory v předstihu zaznamenají, že za volantem sedí blb a vypnou mu motor. A pokud snad řidič hazardér obelže techniku se zlým úmyslem porušit předpisy či nepřizpůsobit jízdu okolnostem a nastartuje, auto budoucnosti se ve vlastním zájmu stromu vyhne.

Potíž je, že ještě nežijeme v budoucnosti. Na aleje si brousí zuby a pily podnikavci, kterým by úředník mohl za úplatu přihrát výnosný kšeft. To je to, před čím se musíme mít velice na pozoru.

Státem organizovaný vandalismus může být financován z daní postižených, tedy nás, občanů, kteří stromy u silnic zdědili po moudrých předcích. Jde o čas, a také o to, kdo s koho. Pokud aleje přežijí několik málo nejbližších let, budou za vodou. Svět se totiž dramaticky mění.

Existuje docela slušná naděje, že se do alejí vrátí koně s povozy, a ty stromy že se nám ještě ve filozofickém smyslu slova budou po krachu „civilizačních“ experimentů hodit, abychom se na ně mohli vrátit.

Není totiž zcela jisté, že se dočkáme automobilů chytřejších svých řidičů. Ta stromořadí se klidně mohou ukázat užitečnými i jako slavobrány, kterými se lidé z vyrabovaných a nepoužitelných městských aglomerací budou vracet do krajiny svého původního domova. S růstem pro růst je, zdá se, konec.

Blíží se doba, kdy bude nově definován veřejný zájem. Bylo by fajn, kdyby se toho dočkaly i aleje, co ještě pamatují normální lidi.