Původně anonymní text ovšem na cestě internetem k autorovi, respektive k autorce přišel. To když doputoval k Jiřině Šiklové, která ho s gustem podepsala a poslala dál i se svou poštovní a e-mailovou adresou. Tak se stalo, že se u ní hromadí stovky reakcí, zatímco zatím marně pátrá, komu je doručit!

Text Několik vět 2009 je inspirován Několika větami z roku 1989. Také se jedná o kritiku politické a společenské situace, kdy jsou lidé znechuceni panujícími poměry a skandálním chováním vrchnosti. Podobnost je ale i v tom, že se text šíří neoficiálně, mimo hlavní média, která si s ním nevědí rady. Jako kdysi nebylo možné zpochybnit veřejně vedoucí úlohu komunistické strany ve společnosti, dnes se nezpochybňuje vedoucí úloha ODS, ČSSD a spol. Oficiální kritika poměrů se provozuje konstruktivně, to znamená politicky vyváženě, korektně, pokud možno neadresně a jen po malých, stravitelných dávkách. Proto když si někdo přestane brát servítky, vyvolá poprask.

I dnešních Několik vět si koleduje o reakci potrefených. Je to text, který hrozí vnést zmatek do mas voličů. Ti si zatím myslí, že jim nezbývá než si vybrat mezi dvěma, respektive čtyřmi stranami, bez ohledu na to, že tyto jsou odpovědné za to, co nás štve. Jenomže co když veškerá ideologické práce a mediální masáž vyjde kvůli „několika větám“ na zmar a voliči použijí vlastní rozum? Reakce typu „komu to spiknutí slouží?“ anebo „kdo nám tu míní rozvracet demokracii?“ na sebe asi nenechají dlouho čekat.