FIFA sice už řekla, že rozhodčí rozhodl a výsledek platí, ale lidé nejen v Irsku, nýbrž po celém světě se tomu zdráhají uvěřit. Kdyby alespoň šlo o sporný moment, jakých je samozřejmě v každém utkání celá řada! To bychom si řekli, že i rozhodčí je jenom člověk.

Sám aktér celé události, fotbalista Thierry Henry ovšem přiznává, že hrál rukou a irským fotbalistům se omlouvá. A za Henryho ruku se omlouvá i francouzský prezident irskému premiérovi. Věc jednoduše není sporná. Je jasná. Společně s Iry prohrál v Paříži i fotbal.

V případě sázkařského gangu, který ovlivňoval výsledky zápasů, poškozovali fotbal kriminálníci ze zištných pohnutek. To je samozřejmě mrzuté, ale ví se, co s tím. Policie shromáždí důkazy, pochytá zločince a soud jim vyměří pokuty či pobyt v chládku. Pokud jde o porušení pravidel, kterého jsme díky televizi a internetu byli všichni svědky, je ohrožena důvěra ve fairplay, kterou sdílejí miliony lidí po celém světě, a je otázka, zda to lze odbýt krčením ramen.

Zápas by se měl opakovat. Nejen kvůli Irům, ale i kvůli Francouzům. A hlavně kvůli fotbalu. Aby to nevypadalo, že účel světí prostředky, že z komerčního hlediska je účast Francie na mistrovství výhodnější. FIFA neodpovídá za pouhou hru, na které se dobře vydělává. Fotbal se stal institucí i mostem mezi národy. Fotbal umí sbližovat a usmiřovat lidi různých vyznání a přesvědčení, chudé a bohaté. Jde o víc než o jednu ruku.