Pokud norská sociální služba doopravdy nekomunikuje, nemá povinnost ani potřebu vysvětlit své počínání a pokud se norští politici odmítají do rozhodování sociální služby vměšovat, pak je možnost dobrat se pravdy velice ztížená.

Známe verzi matky nezletilých dětí a selský rozum nám říká, že mlčení druhé strany, tedy norských úřadů, máme brát jako souhlas s tím, co zaznělo od paní Michalákové. Pokud je tomu tak, že jsou v cizině české matce bezdůvodně odebrány nezletilé děti mající českou národnost, pak zní velice divně, když nám politici tvrdí, že s tím nic nemohou dělat. Jakýmsi alibi pro nečinnost českých úřadů by snad bylo, kdyby odebrané děti skutečně byly hrubě týrány, ale to jsme od premiéra ani od ministerstva zahraničí neslyšeli.

Není pravda, že se proti státem podporovanému únosu dětí nedá nic dělat. V tak závážné věci lze vyhostit velvyslance země, která zadržuje naše občany. Lze uvalit embargo na dovoz zboží z takové země, jejím letadlům zakázat přelet nad našim územím. Vybrané politiky a úředníky lze označit za nežádoucí osoby, které k nám nebudou vpuštěny. Anebo lze požadovat vyloučení takové země z různých mezinárodních organizací, jako je třeba NATO, anebo sami z takových organizací vystoupit, neboť se nejedná o slušnou společnost. Něco dělat lze.