Faktorů, které ovlivňují výši mzdy je samozřejmě hodně, nicméně psychologicky platí, že každý, ať už vydělává tisíce, desetitisíce anebo milióny potřebuje ke štěstí jenom „trochu víc".

Pokud ruka trhu řádí jako černá ruka, není to proto, že by ruce trhu chyběl soucit. Ruce trhu především chybí inteligence. Nevidí za roh, nemyslí v souvislostech. Také je dobré si všimnout, že neviditelná ruka trhu není opakem regulace, nýbrž jeden ze způsobů regulace, a to ten ekonomicky nejméně povedený. Sází na chamtivost, jejímž důsledkem je, že každý dostane „trochu méně", než by mu stačilo. Vyšší produktivitu aktuálně nestimuluje optimistická vyhlídka na vyšší odměnu, nýbrž strach o práci a tedy o odměnu sice nespravedlivou, ale lepší než žádnou.

Říct si o vyšší mzdu je důležité nejen z individuálního zřetele, nýbrž je to také státotvorné, přínosné pro společnost, ve které se žije tím lépe, čím vyšší je podíl občanů spokojených, před ušlápnutými a ustrašenými zoufalci. Lidé jsou šťastnější v chudší společnosti, ve které se dnes mají o něco lépe než včera, než v bohaté společnosti, ve které se dnes mají o něco hůř, než se měli včera. Jenomže vysvětlovat to primitivní ruce trhu je jako házet na zeď hrách. Jediné co skvěle umí je rozevírat nůžky.