Rezignovat na osvobozování světa ovšem nepřichází v úvahu ani pro intelektuály. Ti na rozdíl od vojáků, kteří si potřebují jednou za čas doopravdy na někoho vystřelit, aby jejich výcvik nevyšel nazmar, potřebují publikum, které jim visí na rtech, když působivě líčí nebezpečí hrozící od nepřítele. Bez vlasteneckého, třídního či náboženského patosu, který propůjčí válce spisovatelé, publicisté, kazatelé, politici, historici, komentátoři, glosátoři by válka byla pouze banálním masakrem. Lidem je třeba říct, k čemu válku potřebují, přesvědčit je, že trpí špatným mírem. Někdo musí lidi pro válku nadchnout, pokud mají prolévat krev druhých lidí. Na začátku každé války je nenávistné slovo nějakého chytráka, co je samý princip, samé právo, samá svatá povinnost. Mír pokaždé končí touhou vybojovat si jiný svět. Že žádný jiný svět není, se zjistí po té, co roztřískáme ten jediný, který máme.