Ze všeho, co bylo o Kypru v posledních dnech napsáno, je patrná naprostá bezradnost ekonomů. Kritizují prakticky vše, co se navrhne či udělá, aniž by měli recept jak situaci řešit. Slyšíme, že k disposici jsou jen špatná řešení, přesto žádný ekonom nemá kuráž konstatovat, že to je důsledkem vadného bankovního systému. Bytí a nebytí bank závisí na jejich důvěryhodnosti. Na Kypru jsou banky zavřené, neboť ztratily důvěru. Nelze je otevřít a rozmrazit vklady, protože peníze, které do nich lidé vložili, v nich nejsou a nelze je tedy vybrat.

To, že banky nemají peníze, jim ovšem nebrání peníze půjčovat. A na tom, že peníze, které nelze z banky vybrat je možné si v bance půjčit je nejlepší, že to ekonomům připadá naprosto normální.

Nejzřetelnějším kyperským poučením je, že ráj na zemi je protimluv. Daňové ráje jsou ve skutečnosti pekelným výmyslem. Nejprve zaviní odliv kapitálu ze zemí, kde investoři vydělávají, ale placení daní se vyhýbají jako čert kříži. Následně pak tyto chytráky v daňovém ráji oškubou banky, které jsou ještě chamtivější. Nakonec se na krachující bankovní lupiče složí občané, aby nepřišli o své peníze. Ještě že zde máme ekonomy, kteří nás uklidňují, že vše je sice špatně, ale pod kontrolou.