Počtem mrtvých překonal masakr v Egyptě poslední teroristické útoky v Londýně, Petrohradu či ve Stockholmu. Míru lidského utrpení stejně jako míru mediálního zájmu ovšem čísla nevyjadřují. Kdyby tomu tak bylo, první stránky světových deníků by musely obsahovat zděšení z bezmála 1500 civilních obětí, které mělo podle renomovaného amerického týdeníku Newsweek jen za březen na svědomí spojenecké bombardování v Iráku a Sýrii.

O násilné smrti se lze domnívat, že bude stejná, ať je dílem teroristů, anebo důsledkem boje proti terorismu. V obou případech pro pobité civilisty platí, že byli ve špatnou chvíli na špatném místě, čili na tomto světě, kde stále častěji rutinně počítáme oběti.

Zabíjení civilistů není jen strašné. Je i nesmyslné. Civilisty nelze porazit, nelze se jich zbavit, vždy zde budou se svou touhou po míru, kterou jim nelze rozmluvit. Pokud jde o egyptské křesťany, kteří byli zabiti v kostele, nejspíše se ve společném ekumenickém nebi potkají s muslimy, mezi které se vmísil sebevrah pro změnu v mešitě. A existuje-li milosrdný Bůh, nepochybně v jeho náruči skončí i nesmrtelné duše všech těch civilistů, kteří jsou bojovníky proti teroru z jedné vody načisto bombardováni spolu s teroristy.