Švýcaři odhlasovali revoluční regulaci odměn top manažerů, přezdívaných též „tlusté kočky". Do třetice je hned vedle v Itálii středem pozornosti „populista" Beppe Grillo, bez jehož protestního Hnutí pěti hvězd nemohou zavedené strany sestavit stabilní vládu. Neformální vítěz italských voleb do žádné koalice nechce, a dává politickým stranám půl roku do hořkého konce ve smyčce dluhů.
Jak vidno, není populista jako populista. Zatímco v minulosti šlo o nálepku pro extrémisty, kteří nadbíhali pokleslému vkusu ulice, nyní nálepku populisty média bezradně udělují i lidem, kteří si získávají sympatie veřejnosti kritikou systému a na politickém žebříčku není kam je zařadit. Pořádek v populistech si můžeme udělat dvěma způsoby. Buďto konkrétního politika bránit proti hanlivému označení populistou, anebo populismus ocenit jako vítanou alternativu dosluhujícího partajnictví.
Jsou-li Thomas Minder a Beppe Grillo populisté, pak je populismus společenskou perspektivou a politickou šancí vyhrabat se ze stranické šlamastyky. Schůdnější ovšem bude rezervovat populismus jako hanlivý výraz pro špatné lidi. A vysvětlit si, že když někdo umí pojmenovat špatnosti, které lidem vadí, nestává se tím automaticky špatným člověkem. Představovat si pod seriózní politikou výhradně nepopulární kroky a oceňovat na stranících jako profesionalitu to, že lidem komplikují život a škodí, je přece na hlavu!? Nebo není?
Problémy u včel:
Změny klimatu způsobí masivní úhyn, odhadují experti. Hlavně v EvropěPopulisté
Kliknutím zvětšíte
Ivan Hoffman