S výmluvou na vyváženost a politickou korektnost jim v tom má bránit šéf zpravodajství. Problém je, že přes existenci novinářských zásad, pravidel, kodexů se vždy vyskytne dilema, co odvysílat a co ne. Obecně platí, že svobodný je ten, kdo se nebojí nést za svobodně vyjádřený názor důsledky. Kdo jde s kůží na trh, ten skutečně riskuje, jenomže názor těch, co se bojí promluvit, nemá váhu ani cenu.

Milan Uhde chce zjistit, zda v ČT panuje atmosféra strachu. Jako by to nevěděl. Novináři jsou nejen u nás ohrožený druh. Šetří se na nich, jejich stavy se redukují a kdo přijde o místo, obtížně ho hledá jinde. Někdo se pod tlakem snaží odvést bezchybnou práci, jiný je soustředěn na to, aby se nedostal do problémů. Hodně novinářů je kvůli strachu o práci vnitřně nesvobodných. Vedle nich jsou ovšem také novináři, kteří si svobodu pletou se svévolí. Novinařinu zaměňují s politikou, a místo aby sloužili čtenáři, touží lobbovat za své oblíbené politiky a partaje. Vydávat neprofesionální zaujatost za svobodu slova je samozřejmě nesmysl.

Zásadním problémem ČT není, kolikrát odvysílala vrávorajícího prezidenta. Daleko horší je žoviální mix zpravodajství, zábavy a triviální osvěty, kterým nahradila hlavní zprávy. Od veřejnoprávních médií se čeká, že budou bulváru konkurovat seriózností, korektností a kvalitou. O reprízy vrávorajícího prezidenta občané nepřijdou. Nabídne je Nova, kam se tento žánr dobře hodí.