Ty naposledy krátce poškodil rozdílný vztah k jaderné energetice, ale rozlícení rakouští aktivisté nakonec vychladli a vypadá to, že Rakušané už se Temelína tolik nebojí. Doufejme i kvůli sobě, že k obavám skutečně není důvod. Mezi Českou republikou a Rakouskem existují četné hospodářské kontakty a čilý turistický ruch.

Také jsme si ale kulturně blízcí, což je dáno tím, že po staletí sdílíme stejný středoevropský prostor a jsme formováni podobnými historickými vlivy a událostmi. Po pádu železné opony prospěla našemu snadnému sblížení s Rakušany určitě i historická spřízněnost, za kterou vděčíme někdejšímu soužití v Rakousku-Uhersku. Pokud si prezidenti Fischer a Zeman dobře rozumějí, bude to i díky stejné středoevropské krevní skupině.

Mentalitou jsou dost možná Češi Rakušanům bližší, než Němci, se kterými sdílejí stejnou řeč. Nepřehlédnutelným detailem návštěvy rakouského prezidenta je jeho příjezd vlakem. Jakkoli se to interpretuje jako nostalgické retro, vnucuje se konstatování, že na použití letadla jsme moc blízko, a na cestu autem jsme kvůli ostudně chybějícímu dálničnímu spojení příliš daleko. Kvůli státní návštěvě se ovšem dálnice nestaví a podnikatelům, kteří na její absenci upozorňují, budiž návštěva Heinze Fischera v Praze doporučením, aby také raději spoléhali na spojení po železnici.