ODS se snaží vytlouct politický kapitál z toho, že nedovládla. Dělat ze sebe chudáka funguje.

Něco podobného ostatně předvádějí i sociální demokraté. Neustále ublíženě poukazují na diskriminaci, které se jim dostává od pravicových médií.

Komunisté pokračují v tom, co se jim dlouhodobě vyplácí, tedy nedělají téměř nic.

Realisticky si ale počínají i strany menší, kterým prospěla lekce z voleb do Evropského parlamentu.

Pokud jde o zelené strany, je projevem realismu jak odchod Bursíka z vedení Strany zelených, tak i vstup předsedkyně Demokratické strany zelených na kandidátku ČSSD. Je totiž pravděpodobné, že za účast v pravicové vládě zaplatí zelení dlouholetou poslaneckou absencí.

Pravicový volič upřednostní pravici a zelenému voliči, respektive tomu, který u zelených předpokládal vstřícnost k občanské společnosti, bude chvíli trvat, než ho přejde znechucení a zlost, jak bylo s jeho hlasem naloženo.

Realisticky pak zkouší postavit partaj i Miroslav Kalousek, který na jedné straně sází na popularitu exministra zahraničí Schwarzenberga v Praze, a na straně druhé jde do spolku se starosty, od kterých si slibuje podporu v regionech.

Odchod Kalouska a jeho party z KDU-ČSL prospívá lidovcům, kteří se pro změnu realisticky otevírají spolupráci s EDS. Je to vstřícné gesto k lidem, kteří hledají alternativu k velkým stranám, a zklamal je Bursík.

Obecně pak politické strany pochopily, že realisticky k těmto volbám přistoupí občané. Budou dělat drahoty, hlas nedají lehkovážně.

A než by se zas nechali napálit, mnozí se raději voleb nezúčastní.