Co je ale ještě horší, souběžně s drahotou, která doléhá na domácnosti pracujících, a ještě víc na domácnosti důchodců, roste také státní dluh. Vypadá to tedy tak, že domácnosti si utahují opasky, aby si stát mohl opasek povolit. Jen ještě vědět kdo z toho profituje, když ne pracující občané.

Když se zmiňují prudce rostoucí výdaje domácností za léky, nájemné, vodu či energie, pro pořádek je třeba zkoumat také příjmy. Průměrná mzda loni podle statistiků stoupla o devět stovek, neboli o čtyři procenta. Má to ale bohužel háčky. Za dobrým číslem se skrývá propouštění špatně placených zaměstnanců a odměny pro ty lépe placené. Navíc analytici připomínají, že „více než dvě třetiny zaměstnanců si mohou nechat o průměrné mzdě tak akorát zdát“. Sečteno podtrženo, velké většině občanů se citelně snížila životní úroveň.

Když se budou politici předvolebně hádat, kdo za to může, zda pravice, anebo levice, statistická data nám bohužel nepomohou. Za špatné hospodaření jsou totiž odpovědni špatní hospodáři, nikoli ideologická klišé, kterými trapně šermují. Je pěkné, že jsou zde voliči, kteří chtějí dát hlas kompetentní levici či kompetentní pravici. Čeho se žel nedostává, je ta kompetentní levice a kompetentní pravice. Na výběr jsou party samolibých popletů, co si tak akorát umějí okopávat kotníky. Proto můžeme očekávat, že výdaje domácností nadále porostou a reálné příjmy budou v lepším případě stagnovat.