Slabé odbory rovná se nízké mzdy, velice nízká minimální mzda anebo delší pracovní doba. Pokud jde o zaměstnavatele, ti nikde nezaplatí zaměstnancům kolik mohou nýbrž jenom tolik, kolik musí. Jsou-li s tím zaměstnanci smířeni, nelze za to zaměstnavatele plísnit.

Potíž s kritikou hospodářské politiky státu je v tom, že u nás mezi politiky dlouho existovala nechuť jakkoli do hospodářství zasahovat. Současný stav, kdy jsme nejen podle odborářů, ale zcela objektivně „záložním ekonomickým prostorem pro jiné státy" a jakýmsi „subdodavatelem subdodavatele subdodavatele", je důsledkem absolutní víry v neviditelnou ruku trhu. Nechuť plánovat, definovat ekonomické cíle a regulovat ekonomické procesy s odkazem na to, že to státu nepřísluší a beztak to neumí, přinesla své plody.

Do současného stavu jsme dospěli logicky. Politici se poctivě drželi starých učebnic. Neviditelná ruka trhu, od které si slibovali blahobyt, ale bohužel není moc chytrá ani kreativní, o nějaké ohleduplnosti či sociálním cítění ani nemluvě. Víme, že bychom měli vsadit na vlastní odbornou práci, vyrábět výrobky, za které se více utrží anebo zpracovávat své suroviny místo jejich vyvážení. Potíž je v tom, že pokud budeme čekat, kdy na to sama přijde neviditelná ruka trhu, zůstaneme montovnou navěky.