Miloš Zeman se pozastavil nad některými sociálními dávkami, které podle něj zneužívají lidé, vyhýbající se práci a zkritizoval bezpracné zisky solárních baronů, čímž nepochybně souzněl s převládajícím veřejným míněním. Při zatracování dávek v hmotné nouzi působil pan prezident asociálně. Bylo zřejmé, že cílovou skupinou, o jejíž sympatie usiluje, jsou lidé pracující, respektive střední třída, nikoli zoufalci na periférii společnosti.

Nešlo přehlédnout prezidentovu slabost pro ministra financí, kterého pobavil příslibem nominace na ekonomickou nobelovku, a že nepřiléval oleje do koaličních šarvátek a nenavážel se do premiéra. V mimořádně dobrém rozmaru byl ovšem prezident Zeman nejspíše proto, že mu zrovna zatelefonoval Donald Trump. Miloš Zeman předstoupil před poslance jako někdo, kdo má dveře otevřené v Moskvě, Pekingu i ve Washingtonu. A užívá si toho.