Jinak řečeno, trhy ignorovali varovný signál odborníků na hodnocení schopnosti dlužníků dostát svým závazkům. A totéž v bleděmodrém vzápětí potkalo Evropský fond finanční stability. Může to být tím, že jsou trhy neodpovědné? Anebo je potíž s důvěryhodností ratingových agentur? „B“ je správně.

V případě ratingových agentur už neplatí, že se člověk nemá zlobit na zrcadlo, má-li křivou hubu. Rovněž je totiž možné, že ratingové zrcadlo, nastavované skutečnosti je křivé. Agentury jsou co chvíli podezřelé, že místo hodnocení situace tuto ovlivňují a jejich expertízy že jsou zaujaté, čili nekvalifikované. Jsou-li agentury hodnotící důvěryhodnost samy nedůvěryhodné, neboť se dopouštějí chyb či manipulace v čímsi zájmu, učiní trhy lépe, když se nechají vést čímsi spolehlivějším. Třeba křišťálovou koulí anebo vlastní předtuchou.

Po špatných zkušenostech s americkými ratingovými agenturami vzniká poptávka po ratingové agentuře evropské. Z dobrého úmyslu se ale klidně může vyklubat trucpodnik. Jakmile totiž jakákoli neamerická ratingová agentura začne zkoumat schopnost Američanů dostát svým závazkům, objektivně se musí dobrat jejich čiré neschopnosti. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Je načase říct nahlas, že pokud se kritizuje euro, pak daleko hůř je na tom dolar. A ve spojených nádobách globální ekonomiky nedává smysl ukazovat na někoho prstem, že je více či méně hoden důvěry. Trhy by se měly srovnat se špatnou zprávou, že svým závazkům už nedostojí nikdo.