V případě řeckých potíží ovšem nejde jenom o evropskou měnu, ale i o evropskou unii. Někteří finančníci, naposledy americká Citigroup, míní, že euro nemá šanci bez vytvoření „Spojených států evropských“, tedy bez plné rozpočtové a politické integrace EU. Jelikož ale integrace v Evropě není na pořadu dne a lokální politické partičky si žárlivě hledí svých domácích dvorků, s eurem se bude dramaticky spekulovat.

Finančníci mají pravdu, že EU bude mít problém zachraňovat zadlužené Řecko a po něm Španělsko, Portugalsko, Itálii a Irsko. Problém ovšem není v tom, co tvrdí finančníci, že si totiž občané v Řecku, ale i kdekoli jinde žijí nad poměry a z toho vzniká dluh. Problém je v neschopnosti politiků vyrazit dveře s finančníky, přesněji s lichváři, kteří půjčováním peněz zadlužují celé státy, aby pak bezpracně bohatli z absurdních a nemravných úroků.

Je jen jeden rozumný způsob, jak zachránit zadlužené státy a to všechny: Vrátit penězům původní funkci prostředku směny. Dokud nebude postaveno mimo zákon půjčování peněz se ziskem, problémy neskončí, všechny ekonomické vztahy zůstanou deformovány. Chtít po někom rozpočtovou kázeň za situace, kdy je svět ovládán produkcí falešných, ničím nekrytých virtuálních peněz je nesmysl. A chtít likvidaci globálního kasina od politiků, kteří se v něm zapletli s finančníky, je také nesmysl. Svět zůstane absurdní. Řekové ale řecké euro určitě přežijí. Přežila i Argentina. Kde totiž nic není ani čert nebere. Dluhy se nakonec nebudou splácet, ale odepisovat. Žije-li si někdo nad poměry, jsou to lichváři. My ne!