Školským ombudsmanem bude exministr Eduard Zeman, který se obává, že se jeho úvodní poloviční úvazek brzy rozroste na úvazek celý. České školství totiž vnímá jako unikátně komplikovaný systém, ve kterém se střetávají různé zájmy a kompetence a ne vždy je jasné, kdo je v právu, na co má kdo nárok a kdo má v čem přednost.

Se školským ombudsmanem to bude podobné, jako s veřejným ochráncem práv. Nikdo pořádně nevěděl, co si o té funkci myslet, neboť ombudsman nedostal žádné výkonné kompetence. Až časem se ukázalo, že ombudsmanova autorita často postačí k tomu, aby se napravila nějaká nespravedlnost. Pokud se totiž ombudsman k podnětům, jež dostává od občanů, vyjadřuje moudře, pak si jeho argumentace povšimnou média, o věci se píše a diskutuje, až se nakonec řešení ujme někdo, kdo disponuje potřebnou kompetencí.

Školský ombudsman bude mít takový vliv, jaký si svým působením vyslouží. Pokud se mu bude v řešení podnětů dařit, jeho prestiž bude růst a práce bude mít brzy nad hlavu. Může se stát, že ombudsman narazí na systémové problémy, a bude užitečný ministrovi návrhem, jak zlepšit konkrétní předpis či novelizovat zákon. Také je ale možné, že se na školského ombudsmana nikdo neobrátí. Stane-li se tak, určitě to nebude tím, že ve školství nejsou žádné problémy a že jsou všichni spokojeni se stavem, v jakém naše školství je.