Aby se využitím Michálkova know-how až o polovinu snížil deficit státního rozpočtu, chce to jediné: Aby politici měli o takovou úsporu zájem. A právě tady je zakopán pes. Strany, které u nás sestavují a schvalují rozpočty, se řídí heslem „z cizího krev neteče", přičemž tím cizím jsou peníze z našich daní, nikoli z jejich peněženky. Na Liboru Michálkovi je sympatické, že uvažuje pozitivně a má před volbami nápad, jak zjednat nápravu. Nic se podle něj nezmění, pokud lidé dají hlas stranám, které v parlamentu seděly poslední tři roky. Riskovat volbu stran, které za to, co se zde páchalo, nenesou vinu, se vyplatí i v případě, že některé z nich zklamou. Ty stávající totiž zklamou určitě.
Libor Michálek se před rokem stal senátorem za Prahu 2, když jej nominovala koalice Pirátů, Zelených a Křesťanských demokratů. To jsou hned tři neparlamentní strany, které osvědčily velkorysost a dobrý vkus, když voličům dali šanci zvolit senátorem někoho, kdo disponuje erudicí, inteligencí, charakterem a ještě k tomu se nebojí. Michálkův nápad neměnit v parlamentu poslance, ale z jedné vody načisto vyměnit rovnou celé strany je rozumný.
Celebrity
Celebrity
