Že by na manažery, kteří se špatně orientovali na trhu? Vinit dodavatele stále dražších energií? Banky skoupé na úvěry? To jsou ale všechno pouze drobní sloni, proti tomu hlavnímu, kterým je princip volného trhu.
Porcelánky zmizí jako před nedávnem sklárny, před nimi textilky, cukrovary, mlékárny anebo jako krachovali místní pěstitelé květin a chovatelé několika hospodářských zvířat a vlastně všichni co něco vyrábějí v malém. Neviditelná ruka trhu totiž fandí silákům. Těm, co umějí rozcupovat konkurenci, čili monopolům, „big playerům“, co zašlapou drobotinu, co se jim plete pod nohama a kazí kšefty.
S porcelánkami to není jako kdysi s koňskými povozy, vytlačenými automobily. Porcelánky nezlikviduje pokrokové umělohmotné nádobí. Ničí je tržní klima, čili že kupujeme levnější hrnky a talíře od konkurence. Obecně je to, co vyrábíme, pěstujeme a chováme pro nás zbytečně drahé. A tak to i zůstane, dokud budeme akceptovat volný obchod. Pro karlovarské porcelánky není v otevřené ekonomice místo. Jako drobní výrobci nejsme schopni konkurovat. Obrazně řečeno se stáváme slony v čínském porcelánu a je jenom otázkou času, kdy nebudeme mít peníze ani na ten dovážený aušus.
Má nás těšit, že neviditelná ruka škrtí už i Číňany? I oni už čelí krizi. Také si žili nad poměry! Že bychom v té opulentní rozhazovačnosti nakonec byli všichni společně? Jako kdysi proletáři všech zemí v bídě? Jde o softwarovou chybu? Nekolabuje hardware?