Zdraví lidem devastuje topení, automobilizmus a těžký průmysl. Netopit v zimě nepřipadá v úvahu, chodit pěšky se chce málokomu a průmysl dává lidem práci, čili peníze na živobytí. Proto je nouze o účinná řešení a místo toho se dávají hraběcí rady. Třeba nekouřit v kouři anebo si kupovat vitamín C. Vypadá to, že lidé v tomto regionu mají na výběr jenom zvyknout si, anebo se odstěhovat.

Jenomže co člověku v minulosti nezbývalo, než brát jako osud, má dnes poměrně dobrou šanci ovlivnit. Je to dáno technologickým pokrokem a demokratickým uspořádáním společnosti. Pokud by čistý vzduch byl pro lidi prioritou, 50 mikrogramů polétavého prachu by v metru krychlovém prostě nebylo. To, na co se vymlouváme, dokazuje, že čistý vzduch naší prioritou není. Kvůli čistému vzduchu je málokdo ochoten změnit svůj životní styl, bydliště či práci. Podobně je tomu například s hlukem, jehož omezení rovněž není takovou prioritou, abychom se kvůli ní omezovali.

Paradoxem současné civilizace je, že exaktními informacemi o tom, co mu škodí, disponuje člověk, který s takovými informacemi neumí anebo nechce rozumně naložit. Člověk je důvodně podezřelý, že k čemu byl kdysi nucen, dnes si dobrovolně volí. Pokrok spočívá v tom, že v kouři, co nás dusí, jsme se zařídili o něco pohodlněji, než naši předkové. Jediné, co tu nehraje, je naše sebelítost. Z neznámého důvodu setrvale reptáme, že těch miligramů polétavého prachu je v krychlovém metru moc. Je jich tam ale přesně tolik, kolik jich tam my vypustíme.