Krejčíř prý dotyčnému řekl, že když mu nepošle peníze, je mrtvý muž. A zmíněný pán, co se v Německu motal kolem luxusních automobilů, pro které má i Krejčíř slabost, byl skutečně nalezen se svázanýma rukama a prostřelenou hlavou zabalen v igelitu v Jihoafrické republice.

Od roku 2005, kdy nás podnikatel Krejčíř kvapně opustil, o něm přicházejí zprávy ze světa, ve kterém se nejen neztrácí, ale právě naopak je v centru pozornosti. Jak by také ne, když se na něj všude lepí lidé z podsvětí a co chvíli je někdo z jeho partnerů po smrti! V čem tkví kouzlo lidí Krejčířova typu, že není vůle je vydávat do zemí, kde jsou stíháni a odsouzeni? Zdá se, že tím kouzlem jsou jejich peníze. Když je jich doopravdy hodně, činí svého majitele imunním. Navíc to zřejmě Krejčíř s penězi umí a v JAR to nějací vlivní lidé umějí ocenit. Nevydají přece někam do Evropy slepici, co nese zlatá vejce.

S Krejčířovým kouzlem je ta potíž, že kvůli němu padá stín podezření i na další miliardáře. Co když jsou na svobodě jen proto, že se jim nepřišlo na kostlivce ve skříních? Mechanizmus, kterým vznikají miliardová jmění, je to, oč běží. Pokud jde o vlastníky těch miliard, jsou vesměs zaměnitelní a nezajímaví. Když Krejčíř tvrdí, že mu u nás hrozí smrt, je to nesmysl. I u nás se kdekomu hodil a hodil by se i v budoucnu. Nejspíše si ale špatně pojistil své podnikání, neměl správné kamarády mezi politiky a sám sobě přerostl přes hlavu. A pak: Miliardář se nemá bavit s médii, pokud je nevlastní. Koleduje si o malér.