Na takto položenou otázku dost dobře nelze odpovědět záporně. Proto odpůrci přímé volby tuto zpochybňují pouze jako nesystémovou a nepraktickou. Nejčastěji zmiňovaným problémem je možné napětí mezi přímo zvoleným starostou a zastupiteli volenými na stranických kandidátkách a rozpaky nad tím, jaké by měl mít přímo volený starosta kompetence.

Co se líčí jako riziko, je ale v jistém smyslu žádoucí. V zájmu občana přece není, aby se politikům pohodlně vládlo. Že se soutěž politických stran zvrhla v politický kartel partajních mafií, je důsledkem nepřímé demokracie, zneužité politiky k jejich vlastnímu pohodlí a prospěchu. Když slyšíme politiky i politology vypočítávat úskalí přímé demokracie, lze s jejich výhradami docela dobře souhlasit. Existuje vlastně jen jeden důvod, proč zasáhnout do tradičního politického systému, způsobit chaos v kompetencích a nervozitu v politických stranách. Tím důvodem je, že se s panující politickou praxí neztotožňují občané, které jak známo nelze (na rozdíl od politiků) vyměnit.

Podstatou demokracie není její konkrétní forma nýbrž princip, že vládne lid, čili že se nevládne lidu. V místní politice je výhodou, že se lidé znají a jsou dobře způsobilí rozhodnout, kdo jim bude v čele radnice ku prospěchu. A i kdyby si z nějakého nevysvětlitelného důvodu občané zvolili nesnášenlivého diletanta, který přivede obec na buben, bude to jejich svaté právo.