Jedná se už o miliardu denně, která se cpe do kapes věřitelů, hlavně bankéřů. K zlosti je, že nás politici u spřátelených bankéřů zadlužují proto, aby měli peníze pro spřátelené firmy, kterým dohazují státní zakázky. Propojení politiky s byznysem je korektně pravo-levé, modro-červeno-zelené, socialisticko-konzervativní. A upozorňovat na tento klientelisticko-korupční propletenec je třeba proto, aby nevznikl mylný dojem, že si tady lidé, kteří se živí prací, a také důchodci, děti, či hendikepovaní žijí nad poměry. Nežijí.

Když teď vidíme, jak se poslanci kvůli matkám, zemědělcům či drobným obcím snaží ve druhém čtení přesunout mezi rozpočtovými kapitolami nějakou tu miliardu, jsme v pokušení uvěřit, že se jedná o projev jejich odpovědnosti či solidarity. Ve skutečnosti ovšem zákonodárci pouze minimalizují škody, které odhlasovali v prvním čtení a současně sbírají politické body ve svých cílových skupinách. Realitou je, že prioritou politiků se v posledních letech staly investice do dopravy a ekologie, přičemž řeči o ekologii vesměs slouží k maskování kontroverzního stavebního či energetického podnikání.

O našem státním zadlužení politici rádi říkají, že je ve srovnání se zahraničím relativně nízké. To ale není žádná útěcha. Lidé, co nás zadlužili, by měli nést hmotnou odpovědnost jako špatní hospodáři. Protože špatnými hospodáři jsou. Začněme výzvou, aby si ministři vyskakovali maximálně do výšky svého platu. A aby s našimi penězi zacházeli, jako by byly jejich. Bez ohledu na to, jak to řeší u sousedů.