Uvědomíme-li si, že v daném případě nahánějí hrůzu testy tak snadné, že by je měl zvládnout i čtyřkaři, jde o strach vlastně podezřelý. Kritici testů nemají zájem o zpětnou vazbu, nechtějí vědět, které školy jsou lepší anebo horší a proč tomu tak je.

Nechuť k testům koresponduje s nepříjemnou situací, kdy vzdělání přestává být zárukou pracovního uplatnění. Proč snižovat žákům sebevědomí, o které jednou stejně přijdou jako absolventi, o které nebude zájem? A jaký praktický smysl má dobrý výsledek, pokud existuje důvodná pochybnost, zda k němu bude přihlédnuto? Samé nepříjemné otázky, podobně jako ptát se, jakým asi bonusem může pro dítě být, že se o něm nezjistí, zda má potřebné minimum znalostí?

Co asi praktický smysl má, je snaha o zachování vyšších odborných škol, neboť jejich absolventům se na trhu práce velice dobře vede.

Odpůrci rušení vyšších odborných škol mají pro svůj protest podpořený peticí s téměř pětatřiceti tisíci podpisy, pádný argument. Rušit to co funguje, je docela luxus v systému, kde cokoli se zavede nefunguje. Vzdělání je samozřejmě samo o sobě hodnotou, chytrých lidí nikdy není příliš moc. Zbytečně mnoho ale může být specialistů pro obory, kde už je beznadějně obsazeno. Než vzdělání nejvyšší možné je často výhodnější a výnosnější mít vyšší odborné.