Z úspěchu, který mají u studentů Piráti, je patrné že mládež je svobodomyslná a otevřená výzvám moderní vzdělanostní společnosti. Že mezi studenty silně rezonují ideje Dělníků, svědčí naopak o nízké toleranci, kolektivní konformitě a nevraživosti k jinakosti. Tradiční oblibu Karla v Praze pak lze číst jako přání studentů, aby jim rodiče platili školné, což může plynout z mladické škodolibosti i z liberální frajeřiny.

Zajímavým poučením ze studentských voleb pak je, že už u nás neplatí politická poučka, podle které „mladým, co nevolí levici chybí srdce, zatímco těm nad třicet, co stále volí levici, chybí rozum". Pohled na mládež, která pohrdá „sockami", naznačuje hlubší změnu společenského klimatu. Typický mladý člověk je při vstupu do společnosti naformátován jako sobec a až životními zkušenostmi se může vyprofilovat v bytost disponující srdcem a rozumem. V tomto smyslu nemá cenu činit z hlasování teenagerů dalekosáhlé závěry.

Z výsledku studentských voleb nezískáme prognózu politického vývoje jednoduše proto, že volič stárne a strany procházejí vzestupy a pády. Za úvahu ovšem stojí, zda by mladí, kteří jsou ochotni volit nanečisto, neměli mít skutečné volební právo. Budou zde žít a chtějí-li se vyjádřit, proč ne? I špatná zkušenost je cenná a kdo se popálí jako student, poučí se spíše, než když naletí jako dospělý. Studenti by volit měli.