Možnost, že stát postupně zanikne, aniž by si toho občan všiml, je pravděpodobnější, než že se kvůli zachování národního státu vzepřeme evropským institucím a uděláme se pro sebe. Tato země je už pouze formálně naše. Postupně si ji koupili a kupují i s obyvatelstvem nadnárodní investoři, společnosti, řetězce, developeři, a od svých investic logicky očekávají zisky. Nemáme na to, abychom se vykoupili, i kdybychom chtěli. Neosmělíme se vzít si zpět kompetence, kterých se stát vzdal ve prospěch Bruselu, protože ve skutečnosti nejsme odhodlání společně budovat něco lepšího, než v čem se vezeme.

Už totiž nejsme společenstvím, jež se drží svých zvyků, národních tradic, lpí na víře svých předků a je připraveno přinášet za národní svébytnost oběti, včetně té nejvyšší. Jsme moderním společenstvím solitérních konzumentů, kteří nemají důvod či potřebu riskovat nepohodlí a nejistotu. Nedojde-li k nějaké katastrofě, což si nepřejeme, nebude v budoucnu 28. října co slavit.