Zatímco oběti ozbrojených konfliktů si váží lidí, kteří nabízejí pomocnou ruku a jsou jim vděčni za potravu či ošetření, u válčících stran to mají humanitární organizace horší. Člověk se samopalem odjakživa hodnotí smysl humanitární pomoci podle toho, komu se pomáhá: zda těm dobrým anebo nepříteli. Vidět v trpících nemocemi či zraněných lidské bytosti, chce v takové situaci od lékaře bez hranic kus odvahy.

Naše humanitární organizace pomáhají v řadě zemí světa díky tomu, že v České republice jsou dárci ve srovnání s okolními státy štědří. Humanitární pracovníci připisují českou štědrost rozvinuté občanské společnosti anebo tomu, že lidé jsou obeznámeni s tím, jak tyto organizace pracují a tím pádem jim věří. Hlavní důvod, proč lidé pomáhají a proč přispívají i ti, kteří sami mají hluboko do kapsy je ale stále týž: tím důvodem je dobré srdce.

atímco státní peníze vynaložené na rozvojové projekty zpravidla sledují politické zájmy dárce a rozvojová pomoc bývá hlavně nástrojem diplomacie, za penězi drobných dárců je vždy soucit, solidarita s trpícími. Humanitární organizace jsou užitečné dvakrát. Poprvé tím, že pomáhají lidem v nouzi. Po druhé pomáhají těm, kteří mají šanci jejich prostřednictvím nezištně přispět na dobrou věc. Lidé se nedělí na dobré a špatné. V každém člověku se sváří dobro se zlem a svět se pokaždé trochu zlepší, když v někom dobro převáží.