Z toho ale plyne, že se český europoslanec bil jako český lev proti Čechům, co si stěžovali na jiné Čechy a že se postavil na stranu falešného másla proti máslu pravému.

Jak Brusel rozsoudil Čechy, svářící se o všeobecně známou potravinu, je jedna věc. Druhá věc je, zda skutečně potřebujeme nadnárodního arbitra, který několik let řeší takovou s prominutím prkotinu. Už 35 let je u nás každému kdo ochutnal jasné, že pomazánkové máslo není máslo. Klamání spotřebitele se v tomto případě skutečně nedělo a verdikt budí podezření, že nás mají v Bruselu u soudního dvora za pitomce. V názvu zmíněné potraviny je klíčové adjektivum, takže pokud by se Madeta rozhodla pro název „Tradiční pomazánkové", každému by bylo jasné, že si kupuje staré známé pomazánkové máslo, co s máslem má společného jen to, že se také roztírá.

Jelikož jsme citliví na to, když se do nás někdo zvenčí vměšuje, evropské unii to teď náš premiér vrátí při jednání o bankovní unii. Obává se prý o stabilitu českého bankovnictví, které mimochodem dávno není české, neboť zdejší banky jsou vesměs filiálkami zahraničních bankovních domů. Že smyslem bankovní unie je chránit zájmy klientů, se u nás jaksi neřeší. České bankovnictví je něco jako pomazánkové máslo. Protimluv, do kterého nám nikdo nebude mluvit!