Snaha Turecka být regionální velmocí plodí regionální chaos. Turecko je dost silné na to, aby bylo nutné s ním počítat. Není ale silné natolik, aby mělo hlavní či poslední slovo. Erdoganovo syrské dobrodružství s podporou protirežimní opozice způsobilo ochlazení vztahů s Evropskou unií, jež i kvůli válce v Sýrii čelí důsledkům uprchlické krize.

Pronásledování Kurdů, podporovaných Američany způsobilo ochlazení vztahů s USA. A sestřelení ruské stíhačky, které se nyní Erdogan snaží žehlit, zapříčinilo Turkům velkou ekonomickou škodu. Nereálné regionální ambice přinášejí reálné domácí komplikace. Turecku se vyhýbají turisté a investoři, lidé si utahují opasky, pronásledovaná opozice se radikalizuje…Turecko není demokratické ani bezpečné a jedno souvisí s druhým.