Za situace, kdy toho tak zvaná moderní anebo vědecká medicína o člověku stále ještě více neví, než ví, není na místě, aby si lékaři u občanů vynucovali bezpodmínečnou poslušnost.

O užitečnosti, prospěšnosti, respektive zbytečnosti a nebezpečnosti očkování se diskutuje z dobrého důvodu: Jde o lidské zdraví. I když je většina lidí u nás přesvědčena, že očkování je dobrá věc, nelze ignorovat kritiky, kteří mají buďto vůči očkování samotnému, anebo proti některým konkrétním vakcínám či proti očkovacím plánům výhrady. Podstatné je, že lékař je zde pro lidi, nikoli lidé pro lékaře. Hovořit v souvislosti se zdravím o povinnosti podřídit se doktorům je nepatřičné.

Ústavní soud rozhoduje o očkování šalamounsky. Pouhá pochybnost pro odmítnutí očkování nestačí. Pokuty mají být ušetřeni pouze ti, kteří si za svým názorem pevně stojí, a nejlépe již s očkováním učinili špatnou nebo tragickou zkušenost. Takový právní přístup by neměl ohrozit pohádkový farmaceutický byznys ani proočkovanost obyvatelstva. Také by na doktorech neležela kompletní odpovědnost za zdravotní poškození dětí v důsledku očkování. Možností odmítnout se rodič stává spoluodpovědným za to, že očkování dopustil.