Na víceletá gymnázia se snaží dostat své děti ambiciózní rodiče, neboť chtějí pro své děti něco lepšího, než je obyčejná základka. Zda je ale pro děti dobré, když se po páté třídě základní školy začnou třídit podle toho, jak ambiciózní mají rodiče, se dá dlouze diskutovat. Znám psychology, kteří před lety hájili názor, že pro život je užitečné, když dítě ve škole potkává spolužáky šikovné i nešikovné, bohaté i chudé, bílé i černé, hodné i zlé. Prostě kompletní vzorek populace, ve které bude, jak se tenkrát domnívali, žít.

Když ovšem zmíněným psychologům dorostly vlastní děti do páté třídy, jali se pro ně hledat prestižní víceleté gymnázium, kde by je ve vývoji nebrzdili spolužáci nešikovní, chudí či nepřizpůsobiví. Košile je zkrátka bližší než kabát a co platí obecně, nemusí nutně platit i individuálně. Víceletá gymnázia neodrážejí potřebu společnosti, pokud jde o racionální organizaci vzdělávání. Jsou spíše reakcí na společenskou poptávku po rozdělení se na vrstvy a kasty, a to podle společenského postavení a samozřejmě i podle výše bankovního konta.

Zajímavé je, že víceletá gymnázia dnes nejsou ani oázou pro malé génie, ani místem, kam své děti pošlou skuteční boháči. Děti těch nejbohatších a nejvlivnějších absolvují soukromé ústavy, kde se jim dostává naprosto mimořádné péče za naprosto mimořádné školné. A geniální děti se na víceletkách nudí mezi spolužáky, kteří jsou obyčejně šikovní. Podstatné je ale to, že si rodiče víceletých gymnazistů libují, že jejich ratolesti nemusí někam na základku mezi socky.