Lidovce bude chtít za koaličního partnera spíše ČSSD, neboť v nich tuší zavedenou stranu, která se podobně jako sociální demokraté do žádných podstatných změn nehrne. Pokud ovšem lidovci své požadavky přeženou a vzbudí u partnerů obavu, že se v koalici budou chovat jako potížisté, existuje za ně náhrada v podobě Úsvitu přímé demokracie. Tomio Okamura je na rozdíl od Pavla Bělobrádka snadno čitelný a přímočarý: přišel do sněmovny prosadit zásadní systémovou změnu, totiž posílení přímé demokracie, a na ostatní agendu nemá přehnaně silný názor.

Když lidovci tvrdí, že ve vládě nemusí být a pozastavují se nad nedůstojnou nabídkou pouze dvou vládních křesel či chybějící zárukou, že nebudou partnery ve vládě či ve sněmovně přehlasováni, jde o zcela legitimní výhrady. Důvodů, proč z principu nebýt ve vládě s ČSSD a ANO by Lidovci mohli vyjmenovat dlouhou řadu. Existuje ale také dobrý důvod, proč zařadit zpátečku a brát raději málo, než nic. Opozice se u nás tradičně těší naprostému nezájmu médií. Pokud se novináři přece jen občas někoho z opozice zdvořile na něco zeptají, spíše než Bělobrádka nepochybně osloví Kalouska. Nebýt ve vládě znamená pro lidovce nebýt. Zní to drsně, ale je to tak.