Baťa totiž na jedné straně uměl dobře vyhodnotit společenské trendy, na straně druhé sám trendy vytvářel. Z toho, co o něm víme, lze předpokládat, že by měl k současnému světu připomínky spíše kritické.

Tomáš Baťa si vážil svých zaměstnanců. Vytvářel něco víc, než obuvnickou firmu. Budoval společenství. U Bati se soutěžilo, výkonnější šikovnější a nápaditější byli lépe oceněni, ale současně u Bati panoval pocit sounáležitosti, zaměstnanci byli hrdi na svou firmu, která je nejen živila, ale rovněž jim dávala životní smysl a štěstí. Otázka je, zda jde o fenomén, který lze zopakovat, anebo šlo o výjimečnou věc, která by se dnes ani osobnosti Baťova formátu nepodařila.

Představme si, že by dnes Tomáš Baťa měl komentovat obuv, kterou si kupujeme a nosíme. Byl by znechucen? Žil v době, kdy se věci vyráběly s ohledem na delší životnost a vyměňovaly se po té, když přestaly fungovat. O nějakém „morálním opotřebení" nemohlo být ani řeči. Dnes by ale Baťa zjistil, že i v prodejně nesoucí jeho logo je k mání obuv na jednu sezónu, neboť když poptávku diktuje rychle se měnící móda, na kvalitu se tolik nehledí. Cosi nám přesto říká, že Tomáš Baťa by se za dnešní boty styděl.

A asi by odsoudil i styl dnešního podnikání, které se orientuje jen na zisk. Nejspíše by vůbec nepochopil tlak na co nejlevnější pracovní sílu a byl by šokován chamtivostí bohatých. Už ve své době totiž příčinu hospodářské krize viděl v krizi mravní. Baťa by nepochybně byl nadšen dokonalostí dnešní techniky. Zarmoutily by ho ale mezilidské vztahy.