Typickým chalupářem se ale Jiří Zimola určitě nestane. Z toho, co vidíme v médiích, je patrné, že se nezařadí mezi nadšence, kteří víkendy a dovolené tráví opravami, rekonstrukcí či restaurováním venkovské usedlosti. To, co panu Zimolovi v novotě postavil podřízený kamarád pečující o krajské nemocnice, činí z končícího hejtmana spíše luxusního chataře. Je patrné, že se chystá u Lipna relaxovat, nikoli v montérkách otročit na stavbě.

Tím pádem ovšem končícímu hejtmanovi nehrozí ani typický úděl chalupářů, kteří bývají trnem v oku sousedům starousedlíkům. Těm hlavně vadí, že je chalupáři o víkendech obtěžují sekačkami na trávu či cirkulárkou, neboť městský člověk přichází na venkov dobít energii prací, zrovna když by venkovan rád nicneděláním tiše světil neděli.

Protikladem chalupáře obtěžujícího činorodostí je mimochodem chalupář líný, který jen sporadicky navštěvuje rozpadající se stavení, hyzdící obec. Ani to ovšem u pana Zimoly nehrozí. Bude obklopen sousedy stejné krevní skupiny, kteří se vzájemně nebudou rušit a svými chalupami nebudou nic hyzdit.

Pan Zimola mluví o své chalupě jako o politické chybě, za kterou se platí. Jde tedy o draze zaplacený rozmar, navíc u člověka, který se nerealizuje fyzickou prací! Kdyby si místo investice do příležitostného bydlení pronajímal apartmány v turistických destinacích, nikdo by mu nezáviděl a neskončil by jako chalupář.