Dokonce i analytici, kteří obvykle koncem zimy optimisticky prorokují lepší zítřky kvůli sezónním pracovním příležitostem, se letos drží zpátky. Bude podle nich ještě hůř, propouštění bude pokračovat, protože kvůli krizi budou lidé méně utrácet. Až s hospodářským oživením, které optimisté čekají v roce 2011, prý bude pro lidi více práce…

Nejzajímavější na nezaměstnanosti je, že stát, zdá se, zcela rezignoval na její řešení. Politici a státní úředníci se omezují na to, že nezaměstnanost pozorují, glosují a snaží se ji předvídat. Podobně jako se předvídá počasí. Stejně jako neumíme ovlivnit, zda bude foukat, pršet, či mrznout, nevidí stát možnost, jak ovlivnit, zda pro lidi bude či nebude práce. Stát se totiž stydí plánovat, aby si to náhodou občané nevykládali jako šikanu. Základem trhu a tedy i trhu práce, je svobodná volba jednotlivce. Jiná věc už je, zda dobře fungující, neboť neregulovaný trh, prospívá svobodnému jednotlivci.

Zatímco stát spoléhá na spontánní fungování ekonomických mechanizmů, v soukromé sféře se nic neponechává náhodě. Soukromá firma dlouhodobě a precizně plánuje, optimalizuje výrobu, šetří na materiálu i pracovní síle, aby rostl zisk. Moderní stát spíše obdivuje úspěšné zaměstnavatele, kteří se snaží zbavit přebytečných zaměstnanců, než nezaměstnané co natahují ruku pro dávky. Proto překvapuje, jakým je stát současně lehkomyslným a štědrým zaměstnavatelem, který si na výplaty státních zaměstnanců půjčuje. Až si člověk kacířsky říká: Neměl by stát po vzoru kapitalistů přece jen trochu plánovat?